Komplex budov Bekavci-Ivandić
Ve čtvrti Donji Kričak s antologickými stavitelskými rysy je reprezentativním výběrem lidové architektury.
Prosik
Děsivá propast a kaňon na kamenité vyvýšené plošině. Archeologické nálezy stop neolitického balkánského člověka z doby 6000-2000 let př.n.l. Příklad lidového rurálního stavitelství, studny, lisy na olivy a pece na chléb vyplňují tento neopakovatelný prostor, který byl lokalitou s mnoha útoky a hrdinskými šarvátkami.
Zaveterje
S vesničkami Ursići, Brkulji, Tomaši, Drinova, Bartulovići. To jsou vesničky, ve kterých se zastavil čas, kamenné domy v kameni a na kameni. Čtyři překrásné vesničky, které se zachovaly dodnes a dávno opuštěná obec Drinova s bohatou architekturou se nacházejí nedaleko paleontologické zóny Drinova.
Napoleonova cesta
Během své vlády (1808 -1813) vybudovali Francouzi za velmi krátkou dobu cestu přes celou Dalmácii – od Obrovce až do Boky kotorské. Je známá jako „Napoleonova cesta“ nebo „Francouzská cesta“ a byla postavena díky Napoleonově vojevůdci a vévodovi Dubrovníku Augustovi Marmontovi, kterého si chorvatská historie pamatuje díky mnohým pokrokovým opatřením, které podnikl jako vojenský velitel Dalmácie a vládce Ilyrských oblastí v chorvatských krajích. V této části měla cesta přes sedlo Neviste a Poletnice (Brela Gornja/ Horní Brela) spojit Makarské přímoří s Francouzskou cestou, která procházela v Zabiokoví po trase Grabovac – Zagvozd – Župa – Rašćani. Při stavbě cesty byli nuceni pracovat i místní lidé, kteří pracovali pouze za stravu. Po stažení francouzské armády nebyla bohužel tato část cesty dokončena, ale cenné zbytky suchozdí můžeme vidět pod Nevistou a pod Poletnicí.
Zřícenina Hercegovy pevnosti
Na Biokovu nad Brelou se pod skálou nachází zřícenina stavby mezi lidmi známé jako Herceg kula (Hercegova věž). Bývala to stavba, která měla jen horní vrata a jedno okno a cesta k ní je vydlážděná tak, že desky jsou poskládané jedna k druhé a když po ní jdeš, všechno to šustí, takže tě Erceg Stipan ve věži slyší. Turci chtěli Stipanu věž vzít, tak pevnost celé měsíce obléhali a doufali, že jej vyhladoví, protože kvůli cestě se jim nedařilo pevnost obsadit potichu. Jednoho dne seděl Erceg Stipan venku a sekal sýr. Polovina sýru se odkutálela, rozpadla a padala na Turky. Tehdy se Turci stáhli se slovy: „Jak bychom jej mohli vyhladovět, když po nás hází sýr.“ A tak Turci vzdali obléhání Stipanovy pevnosti.
Věž na Poletnici
(378 m) významná historická lokalita s pozůstatky turecké věže (pevnosti) z 16. a 17. století. Je známá po mnohých bojích s Turky. V jednom z nich zahynul i Hasan-aga Arapović, manžel Hasan-aginice ze stejnojmené lidové balady.
Kostel Panny Marie Karmelské (Gospa od Karmela)
Se nalézá v Solinách, je to cenná památka barokní architektury, jež ladí s okolím. Byl postaven r. 1715 jako votivní stavba po vítězství nad Turky, a proto se ještě nazývá kostel Panny Marie Vítězné.
Kostel Panny Marie záštitnice zdraví – starý (Gospa od zdravlja)
V osadě Brela Gornja, zpočátku 18. století. Postavena v rustikálním dalmátském barokním slohu, charakteristickým pro dalmátské zázemí.
Kostel sv. Eliáše (sv. Ilija)
Jednoduchý kostel zpočátku 18. století s charakteristikami rurální architektury
Kostel sv. Mikuláše (sv. Nikola)
Kostel pochází z předturecké doby, je starý kolem pět století, stojí na kopci vysokém 572 m, pod Bukovcem. Sv. Mikuláš byl až donedávna patronem Brelanů.
Kostel sv. Štěpána (sv. Stjepan)
Stojí ve vísce Donje Selo, byl postaven r. 1897. Na tomto místě předtím již dvakrát stál jiný kostel. Je to moderní stavba s velkou kulturní hodnotou. Svatý Štěpán je patronem obce Brela.
Kostel Panny Marie záštitnice zdraví – nový
Farní kostel osady Brela Gornja z r. 1939.
Kaple Sv. Kajo
Leží na Nevistě, zmiňuje se již v r. 1768. Existuje několik legend spojených s místem kolem této kaple. Od sedla směrem na západ stál kříž vysoký asi 1,5 m, protože se na tom místě obyvatelům Brely zjevila Panna Marie a upozornila je, že na ně zaútočí obyvatelé Senje. Nejen, že je upozornila, ale také je zachránila pobitím Senjanů vřetenem. I dnes můžeme vidět hroby až k Sv. Kaji a podél Francouzské cesty. Tento kříž se líbal při každém příchodu i odchodu, respektive při každém projití kolem Sv. Kaje. A nad sv. Kajem se nachází deska ve tvaru kola. Staří lidé zakazovali dětem, aby přes ni přelézaly, protože si tu hrály víly, tak se místní báli, aby jim neodnesly děti.
Kaple sv. Roko
Ve vísce Donje Selo, vedle kostela sv. Štěpána, postaven r. 1856.
Kaple Panny Marie na Dubcích
Vybudována v r. 1870, na samotném sedle, při výstavbě dnešní silnice byla přemístěna.
Pohoří Biokovo
Nejstarší název pro pohoří Biokovo je řecký výraz „Adrion“. Pohoří rozděluje Dalmácii na přímořskou část a dalmatské záhoří. Nejvyšším vrcholem Biokova je Sv. Jure (1762 m). Pohoří charakterizuje rozmanitá vegetace s 2274 druhy rostlin, mezi nimiž je i mnoho endemických druhů, z nichž nejznámější je „Biokovsko zvonce“ (Biokovský zvonek). I živočišný svět je pestrý, takže zde můžeme najít vlka (Canis lupus) či kance (Sus crofa). Od roku 1964 se zde znovu zabydlel kamzík balkánský (Rupicapra rupicapra balcanica L.) a od roku 1968 muflon (Ovis orientalis musimon Pallas). Na Biokovu můžeme najít i orla skalního (Aquila chrysaetos), orlíka krátkoprstého (Circaetus gallicus) , koroptev, lišku a mnohé další živočišné druhy. Jediným jedovatým hadem na území Biokova je zmije růžkatá. Určitě se vyplatí navštívit botanickou zahradu v Kotišině. Přírodním parkem byla prohlášena v r. 1981. Říká se, že Biokovo je nejkrásnější právě v části nad Brelou.
Prezentační centrum Brela Gornja
Navštivte výstavu Biokovo, která je v chorvatštině a v angličtině. Prezentační centrum se nachází v budově, kterou v roce 1908 postavili bratři Bekavac.
Nevistina stina („Nevěstina skála“)
Mezi lidmi se vypráví legenda o velké lásce dívky a chlapce, kterého zlý osud proměnil v kámen na Nevistě. Nevistina stina je také sedlo, kdysi jediné spojení Přímoří a Zabiokoví a překrásné vyhlídkové místo.
Podle legendy se dívka odněkud „seshora“, pravděpodobně z Dalmatského záhoří, měla vdát do Přímoří. Matka byla proti této lásce a hlavně proti dceřiným vdavkám za někoho, koho nevybrala rodina. Možná byl problém i to, že byl chlapec z Přímoří, respektive z chudého kraje?! Stalo se, matka vyprovodila dceru slovy: Až uvidíš moře, kéž bys zkameněla! Navzdory těmto strašným slovům se svatební průvod vydal na cestu veden ženichem a nevěstou na koni, netušíc jakou sílu má matčina kletba. Když ovšem veselý průvod dorazil na vrchol hory nad Biokovem, kletba se naplnila. Důkazem toho jsou skály ve tvaru koně s ženichem a nevěstou, koláče a nádoby na vodu, které se vyráběly z měchů. Když se pozorně podíváte, můžete vidět i nevěstin závoj, který v ten moment z hlavy odvál vítr a také celý průvod svatebčanů, který šel s nimi. Dnes je obtížnější je spatřit, pokud je pozorně nehledáte, protože zde za ta léta vyrostl borovicový les.
Pláž Dugi rat
Jedna z nejkrásnějších oblázkových pláží se nachází na mysu pokrytém borovicovým lesem. Americký magazín „Forbes“ ji v r. 2004 vyhlásil nejkrásnější pláží v Evropě a 6. na světě. Získala i mnoho ocenění v Chorvatsku.
Kamen Brela
To je jméno známé skály, která se kdysi dávno z Biokova dokutálela do moře. Nachází se u pláže Dugi rat (ex. Punta rata). Obrostlá borovicemi, které vypadají jako kdyby rostly přímo z moře, se stala symbolem Brely, ale i chráněnou přírodní památkou.
Jeskyně Pozjata
Velká jeskyně, jež v minulosti chránila chovatele dobytka, zemědělce, lovce a jiné lidi, kteří se v ní schovávali před špatným počasím. V létě sloužila jako úkryt pro větší a menší do bytek. Cesta k jeskyni vede z několika směrů: Šute z Rastovce přes Kal a, Topići přes Topola, G. Brela přes Bukovac a Bartuloviće, jako nejkratší horolezecká cesta, která je označena
Jáma Zmajevača
Jeskyně přístupná každému milovníkovi přírody. Vstup je pouze 70 cm široký, a při sestupu doporučujeme použít dlouhý provaz a světlo. Vnitřek jámy zaujme krásou stalaktitů, sloupů a krápníkových stěn. Patří do skupiny neobvyklých a zajímavých jam s velkým otvorem - kolem 1400 m2 a hloubkou – 162 m. Na dně jámy se nalézá velká místnost o rozměrech 70 x 35 m. Zvlášť zajímavé je to, že se do ní lze spouštět za denního světla do velké hloubky.
Šuplja stina čili „Biokovské oko“
Nachází se na vrcholu Biokova nad Brelou. Je to přírodní fenomén, skrz který je nádherný pohled na Brelu. Skála vypadá jako obrovské oko, kterým se Biokovo dívá na přímoří a hlídá nás. Že se vyplatí jej navštívit, je vidět již podle fotografie.
Bukovac (1290 m)
Jeden z vrcholů Biokova, nacházející se nad Brelou. Z Horní Brely do Bukovce je to asi 3-hodinový výstup. Z Bukovce je pěkně vidět Makarská i Omišská riviéra a centrální masív Biokova. Zde ve výšce cca. 1030 m stojí i horská bouda, kde lze – po předchozí domluvě s horolezeckým sdružením „Pozjata“, Brela – přenocovat.
Dupci/Vruja
Paleontologická zóna, vyhlídka, sedlo, proláklina, místo, kde se rodí a tančí větry. Je to archeologická lokalita kostních brekcií z doby před 500 000 lety př.n.l. „Moře, moře…“ říká se, že právě zde vykřikli Chorvati, když přišli na Jadran. Na tomto místě se stěny střemhlav vrhají do moře až do hloubky více než 100 m. Četné jsou prameny sladké vody nebo dokonce části řeky Cetiny, která se ztrácí pod povrchem někde v Záhoří a vyvěrá právě ve Vruji. Velká hejna ryb, která se shromažďují kvůli potravě a rozmnožování jsou nádherným výjevem.
Jeskyně Medvidina
Společně s pláží Berulia byla kdysi jeskyně Medvidina příbytkem tuleně středomořského (sredozemna medvjedica), podle níž dostala i své jméno. Jedná se o druh tuleně, jednoho z nejohroženějších savců. Tady se mu říká i morski medvid nebo morski čovik. Často rybářům ničil sítě a oni jej proto považovali za nepřítele. Z pobřeží Jadranu zmizel v 60-tých letech 20. stol. V poslední době prý byl znovu spatřen.
Bijankovićeva borovice
Byla to jedna z nejkrásnějších a nejznámějších borovic v Brele. Rostla přímo z kamene a byla stará více než 300 let, když byla z neopatrnosti zničena při výstavbě hotelu „Soline“. Pod její bohatou korunou seděl a meditoval milovník Brely - makarský biskup Nikola Bijanković (1645-1730), který se v mnoha směrech zasloužil o Brelu i její obyvatele. Na stejném místě byla na jeho počest zasazena nová borovice a také ulice v Brele nese jeho jméno. Po vítězství nad Turky u Sinje v r. 1715 vystavěl v Brele kostel Gospi od Pobjede (dnes kostel Gospe od Karmela).
Pevněné věže (kule)v Solinách
V komplexu domů Filipoviće, jenž měly vedle obytné funkce rovněž i chránit před Turky. Když pominulo nebezpečí, byly obě věže adaptovány na obytné domy.
